Chmel a ječmen

Kdesi v Záhlinicích na Hané.

Pukliny brázdí omítku, stoleté trámy, okenní tabulky. Prach srostl s podlahou a pavučiny se stropem. Uvnitř ale není mrtvo. Pod uvolněnou střešní taškou hnízdí ptáci, o kus sousta z okenního parapetu zápasí rez s lišejníkem. Nad tím vším stojí na stráži cihlový komín, který už ale dávno sekl s kouřením. Má tak zadehtované útroby, že stejně neměl na výběr. Pod krovy Záhlinického pivovaru se rozprostřelo časové vakuum.

Stačí se ale vydat po schodišti dolů a čas se dá znovu do pohybu. Podlahy se tu prohýbají pod hromadami ječmene, o stěny se opírají pytle s pečlivě odváženou mírou sladu. Po prachu a pavučinách není ani stopy. Na chodbách bzučí zářivky a v jejich světle se míhají sladmistři. Pod okny se rozléhá ťukání zednických kladívek a škrábání hladítek. Do Záhlinického pivovaru se po sto dvaceti letech vrátil život. Ve sklepech tluče srdce z mědi a v trubkách proudí zlatá tekutina, kterou sládkové stáčí a lahvují s veškerým respektem, který si toto prastaré řemeslo zasluhuje.

[Nikon D5200 – 50mm, f/1,8G]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *