Koláčkovic dílna

Tlak a teplo. Tyhle dvě věci potřebujete, pokud chcete něco vyrobit ze železa.

Nejprve tlak. Působením extrémního tlaku (jen o trochu vyššího, než jaký má vaše babička během finále Soudkyně Barbary), vznikne ze sedimentu organické hmoty antracit – černé uhlí s nejvyšším obsahem uhlíku. Tuto organickou omáčku tvoří monstrózní odumřelé přesličky (kdysi rostoucí v prehistorických mokřadech) a zdechliny zubatých netvorů (kdysi tlející na dně zmíněných mokřadů). Teď máte představu, jakým materiálem topí kovář ve výhni.

Další na řadě je teplo. Do slévárny se z dolů přiveze železná ruda – magnetit nebo hematit. Ta se nasype do vysoké pece (kde je skoro takové horko, jako v přeplněné tramvaji ve čtyři odpoledne) a okamžitě se začne tavit a měnit v tekuté železo (jako vaše nervy). Z téhle pekelné polévky se pak seškrábne struska a železo se může přelít do forem, kde zchladne a ztuhne. (Trochu jsem ten proces zjednodušil, tak doufám, že to nebude číst bratr, který maturoval z metalurgie.)

Nakonec se zkomprimovaní dinosauři a přesličky nasypou do výhně a položí se na ně zkapalněný a znova ztuhlý kámen, aby se znova nahřál a roztloukl kladivem. Tlak a teplo. Kovařina je zajímavější než vypadá, což? Některé z mých fotek najdete tady, na stránkách Koláčkovic dílny.

[Nikon D5200 – 50mm f/1,8]

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *